Velký úspěch TSM Praha a Stř. Čechy na Tiomile s účastí našich borců

O víkendu 4-5 května se konal ve švédském Finspang jeden z největších štafetových závodů světa - TIOMILA. Koná se již od roku 1945, a každoročně na ní dorazí okolo 900 štafet z celého světa. I letos se zúčastnila hromada štafet z Česka, a mezi nimi byly i štafety TSM Praha/Stř. Čechy. Toto TSM strávilo před Tiomilou cca týden na jihu Švédska, kde trénovali v místních terénech. A jak si přečtete dále, vyplatilo se jim to. První se v rámi Tiomily běží stafety mládeže, což jsou 4členné štafety dětí a mládeže do 16 let. Celkem bylo na startu 292 štafet. V rámci mládežnické štafety TSM 2 běželi i středočeští zástupci, Jonáš Etrych od nás z Dobříše, Verča Kolářová z Louňovic a Mája Seidlová z Říčan. S nimi ve štafetě běželi ještě Honza Elleder a Bára Štěpová. A běželi parádně, po prvním úseku byli na 29. místě, ale Jonáš na druhém úseku vytáhl štafetu na 4. místo. na třetím úseku běželi paralelně Verča Kolářová a Mája Seidlová, v cíli se počítala lepší z nich, tentokrát to byla Verča, která předávala na 1. místě. Na posledním úseku Bára nestačila na kolegyni z IFK Goteborg a doběhla na skvělím druhém místě. Úspěch TSM Praha/Stř. Čechy umocnilo třetí místo štafety TSM 1. Jak je vidět TSM Praha/Stř.Čechy má skvělé výsledky, což je motivace pro další z DH14 - DH18 se pokusit dostat do TSM a tedy se zúčastnit podzimního testování TSM. Níže se můžete podívat na fotku doběhu štafety TSM 2, rozhovor s našimi borci a vyhlášení vítězů (všichni TSM 2 mají na sobě bundy Pragovky, aby byli jednotní, nebojte nepřestupují...).

Vyzpovídal jsem Jonáše a Báru, a zeptal se jich na - jak se ti na Tiomile líbilo, co byl nejlepší zážitek a co ti dává TSMko?

 Jak si přečtete níže, rozpovídali se oba, užijte si to, Jonáš říká:

"Ahoj, jen pro začátek, snad nevadí že se trochu rozepíšu, ale myslím že letošní 10mila byla fakt jízda. Ale teď už k samotné 10mile, na začátek bych rád řekl, že jsem 10milu běžel i minulý rok, moc jsem si ji užil, ale asi jsem se moc vystresoval a závod se mi opravdu nepovedl. Tento rok jsem se na tiomilu opravdu těšil, beru to jako takovou oslavu Orienťáku, závod, kde se sejde tolik nadšených běžců, závod kde je neskutečná atmosféra, všichni fandí a běží jako o „závod“.

Před tiomilou máme jako TSMko soustředění, abychom se do místních terénů dostali a potrénovali. Soustředění bylo super a moc jsme si ho všichni užili, jen jedna taková maličkost, nějak se mi podařilo nastydnout. Smrkal jsem a kašlal jsem, vynechal jsem některé tréninky, abych se uzdravil, ale pořád mi v hlavně vrtalo, že se blíží ta tiomila a já jsem pořád nemocný. Byl jsem z toho zklamaný a soustředění se chýlilo ke konci a tiomila se blížila víc a víc. Přišel den, kdy se měla rozhodnout startovka, bylo mi jasné, že nemám zdravotně na to běžet v 1. štafetě. Po konzultaci s Lanďákem jsme došli ke stejnému závěru, byl jsem z toho zklamaný, ale mohl jsem si za to jen sám.

Večer před tiomilou jsme měli rozsáhlou přednášku o taktikách a o všem co je potřeba vědět. Sbalili jsme věci a další den jsme vyrazili čelit letošní tiomile. Vše uběhlo hrozně rychle, náš první úsek stál na startovní čáře, a bylo odstartováno. Všichni metelí hrozně rychle, sledujeme mezičasy, já se musím jít chystat do předstartovního prostoru na předávku, od trenérů dostáváme informace, že už Honza Elleder běží a že předehnal naší TSM 1. Jsem nadšený ale nemyslím si, že můžu podat nějaký velký výkon, protože nemoc je pořád znát. Vybírám na trať společně a takovým malým davem, nasadili fakt velké tempo, snažím se jich udržet, ale hlídat si mapu a vše co jsme včera večer říkali. Po první kontrole běžíme v takovém malém vláčku, následují ještě tak 3 kontroly, ale potom se ostatní stáčí a já pokračuju sám, což mě trochu donutí snížit tempo, po pár malých chybách už běžím na 100vku, po malé chybě na ní nakonec jsem a všichni hrozně moc fandí, mega hustý. Dobíhám do arény, jsou tam dva koridory, jeden (levý) pro týmy dobře umístěné (aby to bylo dobré pro TV) a pravý pro ostatní, už se chystám do pravého, ale najednou se zpoza rozcestníku ukáže ruka ukazující na levý koridor, nechápal jsem, ale byl jsem z toho nadšený, razím cíl a beru mapu a předávám, po přestávce potkávám Meldu (trenéra) říká že jsme 4. což mě opravdu v tu chvíli zaskočilo, protože mi to v tom lese fakt nepřišlo. Vyčtu si a hned zjišťuju, že to Verča vytáhla na 1. místo, no co vám mám říkat - absolutní eufórie. Verča předá Barče a jdu Verču mega pochválit, potom musíme poskytnout rozhovor, ale to zas příště... Poslední úsek je nejdelší a musí ho běžet holka, napjatě sledujeme mezičasy, Barča drží 1. místo ale potom jí nějaká najetá Švédka předhonila, ale to vůbec nevadí. Chystáme se na společný doběh pro 2. místo. Zjišťujeme, že i naše TSM 1 štafeta bojuje o medailové pozice, za ně finišuje Kája M., před 100vkou je 4. A po doběhu v cíli sledujeme, že dobíhá 3., takže dubble eufórie. Takže 2x TSM na bedně.

Tak nějak jsem se cítil, za svůj výkon jsem rád, myslím že jsem se mohl vyrovnat pár chyb ale možná to, že jsem nebyl moc ve stresu dost pomohlo.

Nejlepší zážitek z 10mili, asi jednak to, jak mi nějaký pán ukázal, že mám běžet do televizního koridoru ale asi i to, že po nás chtěli rozhovor, který se živě promítal na velké obrazovce na shromaždišti a byl docela podobný jako ty s reprezentantama.

TSMko mi přijde super, jednak umožňuje jet na hrozně moc soustředění, které dle mě mi dávají hrozně moc, tak také F1, a další tréninky. Ale také spojuje super partu lidí v Praze a Středních Čechách. Myslím že TSM má super individuální přístup, konzultace sezóny s trenérem, rozbory všech tréninků. A umožňuje vlastně jet na tolik soustředění, podívat se do tolika míst, myslím že bez TSMka jet na tolik soustředění je vlastně nemožné..."

a Bára říká:

"Čau! Na letošní 10mile se mi líbilo vážně moc! Byla jsem na ní a na předcházejícím přípravném soustředění s TSM i v předchozích letech, ale tento rok to bylo vážně dobrodružství. Pro mě to letos bylo obměněné tím, že jsem závěrečnou 10milu neběžela s TSM Praha, ale se svým švédských oddílem Goteborg-Majorna OK, kde jsem od loňska členkou. Ale všechno popořadě… soustředění před 10milou bylo úplně nejlepší! Odběhali jsme tam deset mapových tréninků na různých mapách, dokonce jsme měli i nočáky a městský sprint. A když jsme zrovna neběhali v lese nebo ve městě, běhali jsme za frisbeečkem, což byly samozřejmě největší výkony dne. 

Víkend, kdy byla 10mila, jsem strávila se Švédy. Dali mě na první úsek ve třetí dámské štafetě. Příprava na 10milu byla od švédských trenérů dotažená do detailu. Například jsem dostala tři návrhy, jak by mohla vypadat moje trať, ve svých štafetách jsme si museli stoupnout do kroužku a mluvit o tom, jak se cítíme a “co jdeme do lesa dělat”, nebo jsme všichni obdrželi 40-slidovou prezentaci mimo jiné o psychologické přípravě na závod. Zní to ujetě, ale posunulo to týmového ducha a mentální přípravu na úplně jinou úroveň:) Obecně být s nimi po celý víkend hodnotím jako cennou zkušenost.

A jaké mám pocity ze svého výkonu na 10mile? Celé soustředění proběhlo skvěle, ale v “den D” jakoby se všechno pokazilo… Ráno jsem se probudila nemocná a během dne se skřípnutý nerv v zádech zhoršil natolik, že jsem moc nemohla chodit. (Už mi prostě není sedmnáct, žejo.) Jenomže soupisky už se nedaly změnit a tak se stalo, že jsem o půl desáté večer stála na startovní čáře, nadopovaná prášky na bolest, kofeinem a adrenalinem z blížícího se startu. Tahle kombinace nejspíš pomohla, protože na bolest jsem si při závodě ani nevzpomněla a myslím si, že jsem běžela dobrý závod. (126. se ztrátou asi 6:50) Bohužel ke konci závodu jsem udělala minutovou chybu, která mě stála asi třicet míst, což mě vážně mrzí, ale s výkonem jsem jinak spokojená a trať byla postavená úžasně. A ten start…to je zážitek na celý život.

Jsem ráda, že se TSM na 10milu vypravuje a že se vypravuje i do jiných míst, jako je třeba Norsko, Francie, Slovinsko, nebo do zajímavých terénů v Čechách. Jsem tam již pátým rokem a když se na to zpětně podívám, TSM mě obrovsky posunulo. Běháte tam proti vrstevníkům, který se všichni snaží a trénují, trenéři dělají kvalitní rozbory, máte možnost se podívat do různých terénů. Mimo jiné mi TSM dalo nejlepší zážitky a kamarády, který zůstanou. 

Jestli jste to dočetli až sem, tak jste stateční:) Doufám, že to někoho mladšího namotivovalo vyjet někam s TSM (skoro všechny akce jsou otevřené všem) a taky doufám, že v někom starším můj článek probudil touhu zaběhnout si 10milu osobně a že se tam třeba příště potkáme!"

Jen doplním, že Bářina štafeta se umístila na celkovém 60 místě z 254 doběhnuvších štafet. Dalším hlavním závodem Tiomily jsou štafety mužů, i zde jsme měli zastoupení, Jindra Houska běžel za norský klub IL Tyrving.

za trenéry

Tomáš