Jak jsme běhali ve Slovinsku - Cerkno cup 2018

Osm statečných(ve skutečnosti nás bylo 10 :-), asi neumím už počítat) z OK Dobříš se vypravilo na závody do Slovinska. V terénech, které v Čechách jen těžko najdeme jsme marně uplatňovali taktiky, které přináší úspěch v českých podmínkách. Situace z OO cupu v roce 2016 se opakovala. Zase jsme si chtěli dát pozor, zase jsme byli opatrní…., a zase jsme se ztratili J. Tedy většina z nás se první závodní den adaptovala a další závody doháněla ztráty.

Den první: Horko na padnutí, 32 st, vzduch se skoro nehýbe. M35 jen 3,2km, 150m převýšení – slibuje brnkačku na rozdýchání, čas do 30 min a celkem příjemné odpoledne.  Plánujeme co s načatým dnem. V lese se setkáváme s něčím, co by se dalo slušně nazvat nepřehledným terénem. Buzola asi blbne, mapař si přihnul, stavitel trati se zbláznil a organizátoři to tutově roznesli na špatný místa…Viditelnost je v tom Slovinském boubíně tak na 30m, rokle střídají kupy jak malý RD, a pod nohama máme mechovou podložku….ovšem na kamenech  všech velikostí s mezerami právě pro zlomení kotníku. Pokud se daří běžet, tak tutově špatným směrem. Jindra mne s 8min handicapem doběhl a společně jsme dokončili to trápení. Výsledný čas odpovídá prvnímu závodu, kt jsem kdy běžel. Js poslední, Jindra je lepší, o jedno místo, Kuba nestihl start, Monika i Ruth se s tím popraly,  Julie (8) a Barča(6) to nějak zvládly, Honza sedmý, Adélka pátá.  Spíš na medaili to vypadá na ostudu.  Ale nedisknul jsem , zatím J Ráno moudřejší večera, zítra jim to nandáme!

Den druhý: Ráno slibuje pěkný, slunečný den. Zas máme přes 30st. Náhorní plošina, všude plno zeleně, moc pěkné prostředí. Vyspinkaný jsme jak mimina, i přes dlouhý večer. Dnes M35 jen2,9km(opravdu?), 1:7500. Hned první kontrola se někam zakutálela. Stojím 10m od ní, ale nějak mi to tu „nesedí“ a kontrola tu rozhodně není. Odbíhám….abych se za chvíli vrátil a zjistil, že ji tam někdo mezitím dal…mám ji. Na druhé kontrole dobíhám Jindru, kterému taky někdo schovává kontroly a ta mapa rozhodně nesedí na tenhle les…Bojujeme každý za sebe a potkáme se pak ještě dvakrát…Výsledkem je 9.místo, Jindra za mnou. Zachránila to Julie skvělým prvním místem, Honza třetí, Barča pěkné 6. místo. Jsou to naši hrdinové, jinak bychom se snad museli sbalit a jet domů…kecámJ

Den třetí: Dnes jim to nandáme…zase?...Slunečné ráno, 20st, jedeme pouze 3km a ne 80 min na start  ane 70 min jako předešlé dny. Lanovkou na vrchol lyžařského střediska, a panečku, ten výhled stojí za to. Trať 7,5km. 450m převýšení bude asi překlep. Dnes pofukuje a ty mraky nad okolními horami jsou tak daleko. Pláštěnky jsme nechali doma, pršet má až večer a kdo by se s tím furt tahal. Na trati někdo namaloval víc vrstevnic než má být, jinak si nedovedu vysvětlit první pohled do mapy po startu. No nic však se uvidí. Síly mi dochází u páté kontroly, to nedoběhnu. Kotníky ve svahu drží silou vůle, běh se mění na touhu nesjet dolů…ten první dlouhej postup js nakonec zvládl a kontrolu přeběhl. Protože js únavou usnul. Naštěstí jen ca 4 min navíc, do kopce, jak jinak. Mám „královský postup“ za sebou, tak proč tam jsou ještě další dva?? Asi budou s kopce. JJ sedí to, ale opačným směrem. Kopec, že se bojím kejchnout, abych neletěl dolů. Mouchy už si všimly, že jsem skoro mrtvý -co jich tu je. A do toho ještě někdo zatáhl oblohu a Orientus začal kropit svojí zahrádku. Čelovku nemáme, mapník taky ne(pršet přeci nemělo), a vidím jen když se ve svahu ukotvím a dám si mapu před oči. Leje. Naštěstí mapa drží. Pro jistotu zkouším paměťák a koukám na poslední kontroly, kdyby se mapa roztrhla. Běh závodníků do cíle připomíná smečku hodně namazanejch skorosportovců, co si vybrali špatnou kategorii, počasí i terén. A „sprint“ od sběrky –  není pro koho. Všichni zmizeli do hospody, aby je to nesmetlo. Výsledky ale nejsou vůbec špatný. Honza druhý, Julie třetí, Jindra čtvrtý, já s Adélkou páté místo. I ostatní dokončili s pěknými časy. V naší kategorii hodně velký odstupy, tohle jsme si oddřeli . Postoupili jsme v celkovém poředí, nakonec budeme bojovat snad i o medaile, zítřejší  městský sprint toho moc nezmění, rozhodovat se bude až poslední den v terénu. Cestu lanovkou dolů za příjemného deštíku a větříku absolvujeme v karnevalovém duchu – v převleku za odpadkové koše v obrovském igelitovém pytli…

Den čtvrtý: Sprint v Cerknu. Leje jak z konve teplota kol 20st, snad přestane pršet. Testujeme nové air čipy s bezkontaktním ražením. Barča přibíhá chvíli po tom co odstartovala. Koukám na ní co se děje, ale ona už doběhla, za 8 minJ Opravdu, Julie je za chvíli také v cíli. Vybíháme i my ostatní, spousta kontrol, ražení funguje, jde to jak po másle. Na konci závodu js disk…to je asi moje specialita, koukám jak vyrejpnutej krtek. A pak že se nemůže nic stát. Přeložená mapa a nepozornost znamená, že js vynechal 2 kontroly, kt byly tak jednonuchý, jsem trubka. Julie nám dělá radost třetím místem a posouvá se na celkové 4 místo se ztrátou 9 sekund na medaili. Honza zaběhl výborný čas a posunul se na první místo. Jindra pěkné páté místo. Poslední den rozhodne, zda a případně jakou medaili odvezeme.

Den pátý: Leje. Teplota 14stupňů a klesá. Centrum – leje, teplota 9 stupňů. Už to tu není tak krásný jako ve čtvrtek. Jdu od startu do cíle(Julie startuje v 1. Minutě), ale nikdo tu není. Špatný místo? Kolemjdoucí jedinci se ptají, zda je tu opravdu cíl. Než jim odpovím, vidím jak Julie běží ke sběrce???Hodinky ukazují 6 min na trati. Něco se stalo…Julie Na vyčítání mne odhání od krabičky Cerkno cupu, že štafety jsou vedle. Vysvětluju jim, že dcera už doběhla. Čas 7,16 slibuje medaili, snad nebude jediná, ještě bojuje Jindra a Honza. Běžím i já. Cestou na první kontrolu si připadám jak po pořádném flámu. Motám se a nutím se k rychlejšímu pohybu a přemýšlení. Pak se do toho trochu dostanu i kdyýž mapa je jak u prvního závodu, zvykli jsme si. Dobíhám ve slušném čase na druhém místě etapy. Alesp něco se povedlo.  Honzovi a Jindrovi se to dnes bohužel nepovedlo.

Honza vybojoval skvělé druhé místo v celkovém pořadí. Když ho Ruth viděla na bedně, tak zapomněla že ho chtěla před chvílí zabít. Je to borec

Julie skončila třetí a malinko litovala zkaženého prvního závodu…je to borka.

..a ostatní byli taky skvělí. Už jenom tím, že jeli takovou dálku, aby bojovali, a poznávali nové terény a lidi, reprezentovali OK Dobříš a Českou republiku, a zažili něco jiného, než je virtuální realita generace našich dětí. Bylo to tu skvělé. Nashledanou příští rok. Tady neb někde jinde. Třeba s vámi, co jste se dočetli až sem.

Díky Honzovi a Ruth Tachezy, Kubovi a Janě Forštereviczovým, Adélce, Barče, Monice a Jindrovi Houskovým a své dceři Julii za pěkných 5 dnů.

Za všechny Martin Bambousek