5 dní ve třech zemích - OK Dobříš na OOCupu

Když jsme se na Velikonočním soustředění poprvé doslechli o OOCupu, dlouho jsme neváhali, udělali krok do neznáma a přihlásili se. Podle propozic závod sliboval 5 dnů orienťáckých zážitků hned ve třech zemích – Rakousku, Itálii a Slovinsku.

Uteklo jaro i první letní dovolené a přišel den D. Naložili jsme čipy, buzoly a další nezbytné vybavení do auta, projeli pár alpských tunelů a začali se těšit na první etapu.

Ta nás zavedla do skal nad Villachem. Terén byl plný kamenů, děr a skal všech velikostí. Změť vrstevnic a černých teček na mapě se dala napasovat na libovolné místo v terénu, jenom ty kontroly tam nebyly. A pokud byly, byly tak dobře schované, že nebylo problém strávit deset minut dohledáváním pět metrů vzdálené kontroly. Když jsem si přiznal, že se ze skal už nikdy nedostanu, pokusil jsem se alespoň od ostatních orienťáků zjistit, kde přesně jsem. Běžci byli naštěstí přátelští a tři z nich mi naprosto přesně ukázali v mapě moji pozici. Bohužel každý se stoprocentní jistotou ukázal místo v úplně jiné části mapy. V tu chvíli mi to došlo – očarováni jsme všichni.

Našli se ale i tací, jako Kamil, kteří se kouzelného lesa nezalekli a dobrovolně si vybrali kategorii „ultimate“, tedy mapu bez cest. Vzhledem k absenci cest v terénu jsem ale získal pocit, že ultimate běžíme nakonec všichni.

Záludnost dotazů na místo výskytu si potvrdila i Monika. V jedné beznadějné situaci dostala na zdánlivě triviální otázku „kde jsme?“ od skupinky českých běžkyň odpověď „nevíme, ale poběž s námi a třeba to zjistíme“. Nezjistily.

Pohled na část závodního prostoru italských etap (foto OOCup).

Další dny přinesly už o něco snazší etapy. Nebo jsme si jen na terén vápencových hor zvykli. Druhá a třetí etapa nás zavedly ke krásným horským jezerům v Itálii a celý závod završily dvě etapy na Sorišce planině, kde jsme se kromě lesa proběhli i po vršcích hor.

Účast Čechů na závodě byla nadprůměrná a tak i čeština byla v lese úřední řečí. Protože je ale OO Cup především mezinárodní závod, bylo možné na trati potkat i zmateně pobíhající účastníky, neúnavně vykřikující anglicky číslo kontroly, kterou se právě chystají navštívit. Jeden z takových běžců marně čekal na odpověď, a tak mě nečekaně odchytil a rozčíleně opakoval: „dzér šud bí sam trí, ty vole“. V tu chvíli bylo jasné, že se domluvíme i bez angličtiny.

Centrum OO Cupu bylo v Julských Alpách u Kranjské Gory.

V každém případě jsme si celý závod užili. Z lesa jsme nakonec cestu vždy našli a kromě nataženého kotníku Verči Arnoštové jsme si přivezli už jen drobné šrámy.

Mně osobně přinesly závody poznatek, že pětidenní závod je minimálně pětkrát lepší než jednodenní závod a tak se už těšíme na podobnou akci příští rok.

Jindra Houska

Výprava OK Dobříš v cíli po všech 5 etapách.

Ukázka nejzáludnější části 2. etapy (a celá mapa H35 ultimate: OOCup_E2.pdf (797,2 kB)).

Krasový terén ve Slovinsku se spoustou závrtů - po 4 etapách už jsme trochu věděli, jak na to (celá mapa H35 ultimate: OOCup_E5.pdf (1,2 MB)).

Výsledky závodů na serveru Orienteeringonline

Foto v oddílové galerii + zde (vč. výletů), další pak na FB závodu

Mapy (nejen) elitních kategorií po etapách na webu závodu