Jak vypadají závody v OB ve Švýcarsku?

Členka oddílu Annabelle Magazu je na půlročním studijním pobytě ve Švýcarsku a zde jsou její dosavadní OB zážitky:)

Ahooooooooj, zdravím ze Švýcarska!

Jak někteří možná víte, tak jsem se ke konci srpna vydala na roční středoškolský pobyt do frankofonní části Švýcarska. Mým cílem byla francouzština a samozřejmě orienťák, o kterém vám teď něco málo povím. Bydlím nad Sionem, hlavní město kantonu Vallais, což je bohužel jediný kanton v celém Švýcarsku, kde se orienťák neběhá. Když je ale člověk ochoten pro to něco udělat, tak se řešení vždycky najde, a to moje je právě ve formě vlaků a oddílu v Lausanne - Course d’orientation Lausanne-Jorat (https://colj.ch/). Toto olympijské centrum je od Sionu celkem daleko (vlastně úplně všechno je od Sionu daleko), asi hoďku a čtvrt, takže na tréninky každý týden to není, ale občas (čtěte jednou – bylo mi řečeno, že na lesní tréninky není způsob, jak se dostat veřejnou dopravou a sprintový trénink jsem stíhala jen jednou) si stejně nasednu do vlaku a dojedu si zaběhat. Na lesní mapě jsem ještě nebyla, ale to změnila tato sobota a neděle.

 Tento víkend jsem absolvovala v překrásných švýcarských terénech svoje první lesní závody. Z oddílu ve Vevey (https://club.care-vevey-orientation.ch/) jsem dostala kontakt na jednu paní, která bydlí nedaleko a moc ráda běhá orienťák, takže v sobotu dopoledne jsem nasedla na bus a dojela na nádraží, kde mě ještě se svojí sestrou vyzvedla. Do centra závodu to bylo hodinu a třičtvrtě až dvě hodiny – jely jsme totiž až do Vallée de Joux, prakticky na druhém konci Suisse Romande – frankofonní část „Švajcu“. Během cesty jsem se doptala na nějaké zvláštnosti, které mě zajímaly – například proč nepoužívají startovky. Mojí odpovědí bylo, že ty se používají jenom při velkých závodech, jinak je pouze otevřený start (nutno podotknout že je dost možné, že v německé části to je jinak). V centru jsme si tedy vzaly popisky a vyrazily na start. Bylo to brutální – kilák a čtvrt s převýšením 230 m. Můj rozklus se brzy změnil pouze v rychlou chůzi. Na startu jsem absolutně netušila, co jsem měla dělat. Pípali jim tam minutové intervaly, ale žádné koridory nebyly a prostě se šlo hned k mapám a razila (!) se startovací krabička. Vlastně mi to celé připomínalo takové trochu větší Otevírání studánek (i třeba tím, že v kategorii jsme byly jenom tři – v neděli dokonce dvě). Ale ve chvíli, co jsem vběhla do lesa, jsem byla uchvácena. Les byl neuvěřitelně členitý a porosty byly výrazně průběžnější než v Česku. Zato bylo ale všude hrozně moc šutrů a člověk si opravdu musel dávat pozor, kam šlape. Mapově jsem to nedala, přes dva měsíce jsem nebyla na mapě a takovouhle trať jsem ještě k tomu nikdy neběžela, ale zato jsem si to v tom lese mohla o to dýl užívat:)

Švýcaři si (stejně jako Francouzi) extrémně potrpí na piknicích, tak jsme si pak sedly k přenádhernému jezeru a pořádně jsme se najedly chleba se sýrem a čokoládou. Mimochodem jsem při tomto obědě viděla kluka, jak kolem mě prochází v kalhotách Silva O’Campu (někomu bude určitě známý), tak jsem se poptala a zjistila, že tam jel v roce 2015!

V neděli už jsem neměla odvoz, tak jsem o půl osmé vycházela na bus, abych stihla vlak. Celková cesta mi trvala tři hodiny a čtyřicet minut. Na start to bylo zase úplně stejné převýšení, takže jsem na long vybíhala úplně vyřízená, ale trať byla ještě hezčí než den předtím. Velká část byla na vysokohorských loukách, protkané skupinami pestře oranžových stromů. Když se přede mnou cestou na devítku prostřel výhled na tyto louky a dole pod nimi dvě čistě modrá jezera obklopena skalami a podzimními barvami, tak jsem poprvé v životě litovala, že u sebe nemám na trati mobil. Mapově se mi dařilo výrazně líp než v sobotu a celou trať jsem si užila úplně na maximum a můžu stoprocentně říci, že to je nejhezčí závod, který jsem kdy běžela.

Jsem hrozně ráda, že jsem se na tyto dva závody vydala a objevila nové terény a nová místa ve Švýcarsku. Mapově to je opravdu něco jiného než u nás a už se těším, až se na tomto typu map naučím rychle a přesně orientovat. Doufám, že vás článek bavil a přeji všem mnoho orienťáckých úspěchů. Ještě jednou zdravím!

Annabelle